Je to doma táto!

Jsem šťastný v cíli. Taky hodně naměkko. Sedíme sám u piva a vlhnou mi oči. Svůj Highland trail, což je aktuálně zcela jistě nejtěžší závod planety, jsem zdolal přesně ve věku, kdy můj táta začal prohrávat s rakovinou. Obvykle to nikam neříkám, ale vzpomněl jsem si na to, když jsem po 4dnech a 2h sjížděl do cíle. Byl bys hrdý táto.

PS z druhého dne po skončení:  V článku jsem původně uvedl 5dnů a dvě hodiny po dojetí, ale přepočítal jsem se. Já jsem atakoval čtyři dny! To byl čas se kterým se v jiných ročnících vždy vyhrávalo. Letos se však na startu sešla největší konkurence v historii. A Margl byl u toho!



Deme do finále

Ráno jsem byl opět na odstřel. Hlavně kvůli hladu a spánkové deprivaci. Na Poblic toilets, kde jsme s Javierem spali byli midges a i když mám výborný repelent, tak se to stejně nedalo. Pak jsem se nadlabnuk, pak ještě jednou, dal si třetí kafe a monstera a už zase letim. Uvidíme kam až doletim. Jo a pište kolikátý jsem a časově odstupy na sms ať je to zajímavější. Dík.

Těžkej nářez

Je to to nejtěžší, co jsem kdy jel. Krize střídá krizi a když jsem na tom cyklisticky oproti ostatním o fous lépe, tak mi to vracejí při tlačení a tím, že skoro nezastavují. Včera jsme nastoupali 4500 m, dneska 4000, ale ještě nekoncime…
Jo ale aspoň jedna dobrá zpráva: potkali jsme se s Tomem.