Největší zahul dostaly nohy. Čest jejich památce… No a já taky dvakrát dobře nevypadám.

Jsem šťastný v cíli. Taky hodně naměkko. Sedíme sám u piva a vlhnou mi oči. Svůj Highland trail, což je aktuálně zcela jistě nejtěžší závod planety, jsem zdolal přesně ve věku, kdy můj táta začal prohrávat s rakovinou. Obvykle to nikam neříkám, ale vzpomněl jsem si na to, když jsem po 4dnech a 2h sjížděl do cíle. Byl bys hrdý táto.

PS z druhého dne po skončení:  V článku jsem původně uvedl 5dnů a dvě hodiny po dojetí, ale přepočítal jsem se. Já jsem atakoval čtyři dny! To byl čas se kterým se v jiných ročnících vždy vyhrávalo. Letos se však na startu sešla největší konkurence v historii. A Margl byl u toho!

Tak tudy přes ďáblovi schody nás ženou…

Tak jsem ho pojel a snad vydržím do cíle. Už jen 103km.

Přestal jsem šetřit baterie v telefonu, prestavam šetřit sebe. Pište! Tahle noc nebude krátká a Margl vstoupí zase do dějin!

Ráno jsem byl opět na odstřel. Hlavně kvůli hladu a spánkové deprivaci. Na Poblic toilets, kde jsme s Javierem spali byli midges a i když mám výborný repelent, tak se to stejně nedalo. Pak jsem se nadlabnuk, pak ještě jednou, dal si třetí kafe a monstera a už zase letim. Uvidíme kam až doletim. Jo a pište kolikátý jsem a časově odstupy na sms ať je to zajímavější. Dík.

Asi se opakují, ale ta včerejší etapa Byla zase nejtěžší. Všem nám došlo a mě navíc i jídlo. Do toho chcije a fouká a furt tlacime.

Tedy jestli to včera bylo těžké, tak jsem nevěděl co mě čeká po ránu 20 km kámení a bahna. Ještě že jsem se držel Javiera.

Je to to nejtěžší, co jsem kdy jel. Krize střídá krizi a když jsem na tom cyklisticky oproti ostatním o fous lépe, tak mi to vracejí při tlačení a tím, že skoro nezastavují. Včera jsme nastoupali 4500 m, dneska 4000, ale ještě nekoncime…
Jo ale aspoň jedna dobrá zpráva: potkali jsme se s Tomem.

Včera jsem dojel úplně na pikaču. Prochcany, zmrzlý, po 1h, ale nezlomeny. Spalo nás 8 v malé chatě na podlaze. Byl tam srumec a asi jsem nespal. Po 3 hodinách jsem vyrazil dál a teď bojují.

Poprvé odpocivam na 120 km. Davam si bagetu tempo je ostré, terén těžký.

Ujel jsem 155 km a dojel do Fort Augustus. Dvakrát jsme dali ze 100 do 750 mnm apak se spustil liják. Do toho hladak akrize je na světě. Teď ji zahanim na benzince.