Dneska jsem vzal na byt do sve chaticky oba zbylé Čechy, kteří dojeli hodně promoklí a na rozdíl ode mne strašně skleslí. Ani 2 pivka jim nepomohly. No nic ráno, tedy před polednem jsem se rozloučil s naší partickou v Realfood café a vyrazil k Mikovi a Jane do Edinburghu.

Včera po dojezdu jsem si dal bohatý oběd, 2 piva, o kterých jsem snil celý závod, a šel se natáhnout na trávník vedle parkoviště. Zdrimnul jsem si 4 a půl hodiny, dal si další pivo a sháněl ubytování. Nic volné nebylo, tak jsem si koupil sýr, 5 rohlíku a našel malou chatku v ovčí ohradě určenou asi pro děti. Spal jsem sice na štěrku, ale pod střechou což se vyplatilo, protože se opět spustil déšť. Pospal jsem si 8hodin a pak šel do Real food café pokecat s ostatními. A vyfotil jsem se u snídaně se Stevem. Prý měl ze mě velký respekt a už nevěřil, že náskok udrží. Teď tady děláme slušné tržby, protože hladovku už nikdo nechce zažít znovu. A také jsem zapadnul do kolektivu a tlachame o dalších závodech. Trochu jsem je zaskočil tím že zítra pojedu zpátky do Edinburgh na kole a ve středu startuji na českém nej extrému Loudání tentokrát na 1111 km. Jo a vzkaz pro Alču: Haničku i rodinku mám fakt rád, ale sedět kvůli tomu doma na zadku nebudu. Lepší hnusný den v horách než slunečný v kanceláři. Příští rok zkusim vylepšit svůj český rekord tady na Highland trail v přímém souboji se Štěpánem Stránským nebo zkusim zajet nový na Colorado trail v USA.